A jsem zpátky doma

Ohňová země a cesta domů

Jednou z našich posledních zastávek na cestě kolem světa byl samotný jih Ameriky, tedy Ohňová země, konkrétně město Ushuaia. Původně jsme měli v plánu vyrazit si ještě i tady na trek, ale nezbylo nám dost času a tak jsme se museli spokojit s dvoudenním pobytem v Ushuaia. Chvilku jsme pravda váhali, zda to vůbec stojí za to, investovat tolik peněz (neboť cesta sem nebyla zrovna levná)a další několikahodinovou jízdu busem na tuto "exkurzi", ale naše touha podívat se do údajně nejjižnějšího města na světě převládla a tak jsme jeli.

Ushuaia je poklidné a sympatické městečko, tak jsme nakonec byli rádi, že jsme celý výlet podnikli. Celé město žije výlety na Antarktidu a pravda je, že jen nedostatek peněz a času nás odradili od toho, sednout na loď a vydat se na plavbu přes Drakeův průliv - alespoň prozatím. Ani hrůza z mořské nemoci by nás jinak asi neodradila.

Rozhodli jsme alespoň trochu "potrénovat" a vydat se lodí po Canal de Beagle na další pozorování tučňáků. Cesta za tučňáky byla docela klidná a jízdu katamaránem jsem si chvíli dokonce i užívala. Zpět už to bylo horší ... to jsem měla na mále... ale ustála jsem to. Co bych pro své milované tučňáky neudělala, že? A konečně jsme viděli kolonii jak má být... pláž plná tučňáků kam až člověk dohlédl ... o tom jsme snili už od Austrálie, kde jsme tyto neuvěřitelné tvorečky uviděli poprvé.

Z Ushuaia jsme se pak ještě busem dopravili do Río Gallegos, odkud nás čekal let do Buenos Aires. To pro mne bylo dalším překvapením. Další velkoměsto o kterém mohu prohlásit, že se mi moc líbilo a kam bych se ráda znova podívala. Narozdíl od našeho dalšího mezipřistání - Sao Paula. Tam jsem neshledala nic pěkného a při případných dalších cestách ho ráda vynechám.

Ze Sao Paula jsme si "užili" další dvanácti hodinový let - do Londýna. Odtud jsme se vlakem přesunuli na tři dny do Paříže a pak pěkně domů.