Chile (potreti) - Torres del Paine

Po treku v oblasti Fitz Roy a Cerro Torre jsme si z Calafate udelali vylet k ledovci Perito Moreno, coz je jeden z mala narustajicich ledovcu na svete a navic patri k tem nejvetsim. Pocasko sice nebylo uplne excelentni, ale ledovec jsme videli - jak z lode, tak z pevniny a tak jsme byli spokojeni.

Po vyletu na Perito Moreno nastal dalsi presun do Chile, do mestecka Puerto Natales. Za posledni mesic jsme do Chile vstupovali uz po treti. Nastesti tu takto zbesile sem a tam cestuje hodne lidi, tak jsme celnikum neprisli nijak podezreli a vstup do Chile probehl hladce.... ovsem s povinnou kontrolou batohu,zda nepasujem nejake zakazane potraviny (ovoce, zeleninu, syry a tak). Nepasovali jsme nic!

V Puerto Natales jsme se zdrzeli pouze jednu noc a hned vyrazili na legendarni trek do narodniho parku Torres del Paine. Dalsi z treku, o kterem sni snad kazdy, kdo rad chodi po horach. Cely trek je okruh, ktery trva 7-9 dni. Tolik casu jsme nemeli, tak jsme se rozhodli pro cast treku, ktera se chodi nejcasteji (cely trek jde opravdu malokdo)- tzv. "W". To trva tak 3-4 dny. My meli dni pet plus jeden den na presun zpet do Puerto Natales a dal do Punta Arenas, tak jsme nemuseli pospichat.

Prvni den, pri ceste busem k zacatku treku bylo nadherne pocasi a my videli cely masiv v plne parade, vcetne vezi Torres del Paine. To jsem byla stastna jak bleska a rikala si, ze pokud pocasi vydrzi, bude to uz jen jakysi bonus. A ono vydrzelo jeste dalsi dva dny, behem kterych jsme vysli (no spis se vydrapali) na vyhlidku primo pod Torres del Paine a prosli udoli Valle del Frances, ktere bylo podle mne to nejhezci, co jsem behem treku videla.

Pak se ovsem pocasi rozhodlo, ze nam ukaze, co je Patagonie a na cestu k ledovci Grey uz nam pekne foukalo a prselo a prselo a prselo a bylo zatazeno a vsechny kopecky se schovaly. A to pak trvalo tri dny, az do naseho odjezdu. Prvni dva destive dny se nam nejakym zazrakem docela darilo balit stan jakz tak suchy, kdyz treba na hodku prestalo prset. A stavet se nam ho taky darilo v prestavkach mezi destem, takze veci (hlavne spacaky)jsme uchovali v ramci moznosti suche. Az na posledni den, kdy jsme musli rano jit brzo na bus a nebyl cas cekat, az na chvilku prestane prset. To jsme holt zabalili totalne mokry stan a ususili ho az vecer v ubytku po presunu do Punta Arenas.

Musim priznat, ze jsem behem toho deste kolikrat mela chut se otocit a skoncit trek driv. Ale ted jsem rada, ze jsme to neudelali, vydrzeli a zazili i prave patagonske pocasi. Kdyz jsme pred trekem na internetu cetli zazitky ostatnich lidi, tak skoro kazdy popisoval, jak jim prselo, vsechno meli mokre a vitr jim v noci lomcoval se stanem tak, ze se nedalo spat. My tomu ty prvni tri dny neverili, ze to je mozne. Ted, po tom, co jsme v noci dostali parkrat plachtou od stanu po cumaku, uz vime, ze to mozne je. A vime, jake to je! Zaroven ale vime, jak je v Torres del Paine krasne, kdyz sviti slunicko. Takce nam to vlastne vyslo paradne!!!

Z Torres del Paine jsme se presunuli do Punta Arenas, odkud zitra odjizdime do Argentiny. A behem teto cesty jiz naposledy opoustime Chile.

Argentina - Patagonie

Z Puerto Montt jsme se autobusem, jak jinak, presunuli do argentinskeho Bariloche. To me hodne mile prekvapilo tim, jak to tam vypada, a hodne nemile tim, kolik tam co stoji. Do ted jsme vsude cetli, jak je Chile nejdrazsi jihoamerickou zemi a do Argentiny jsme se moc tesili. A ono ejhle .... je tu jeste draz nez v Chile. Alespon v mistech, kde se pohybujeme - tedy Bariloche, Ruta 40, Chalten a Calafate. Ale Bariloche je opravdu krasne mesto, na brehu jezera obklopeneho kopci. Kdyby me tam nekdo vysadil na namesti a nechal me hadat, kde jsem, tak reknu Rakousko ci Svycarsko. Bohuzel se to odrazi v cenach i poctu turistu.

V Bariloche jsme meli jediny cil - najit spojeni na jih do Patagonie do mestecka Chalten, ktere je zakladnou pro treky k Fitz Roy a Cerro Torre. Nakonec se povedlo, ale cesta trvala autobusem 2 dny - z velke casti po nezpevnene ceste. A stalo to skoro 2500 Kc. Nic moc. Musim priznat, ze jsme byli moc radi, kdyz jsme konecne vyrazili na 3 dny na trek.

A ten stal za to!!! Jak se rika, meli jsme vic stesti nez rozumu a cele tri dny nam svitilo slunicko a mi mohli uzivat vyhledy na Cerro Torre i Fitz Roy. Oba "kopecky" patri mezi nejhezci hory sveta .... a urcite pravem. A co vic si prat, nez jeden den mit ze stanu vyhled primo na Fitz Roy a druhy den koukat pro zmenu na Cerro Torre. Pravda, Cerro Torre si s nami chvilku hralo na schovavanou a vypadalo to, ze se z mraku vic nez jen spicickou neukaze ... ale nakonec se krasavec predvedl v cele sve parade. Rozhodne se teto oblasti rika "raj trekaru" pravem. A stravit se tu da vic nez 3 dny.

Ted mirime pres ledovec Perrito Moreno zpet do Chile, na trek k Torres del Paine. Dalsi legendarni trekarska oblast. Tak snad nam bude prat stesticko i tam.

Chile - podruhe

Ze jsme se z Bolivie vratili zpet do Chile, do mestecka San Pedro de Atacama, kde jsme stravili vanoce, uz vite. A co bylo dal? Hned 25.12. jsme nasedli na bus a stravili 24 hodin presunem do Valparaisa. To je treti nejvetsi mesto v Chile, pry nejdulezitejsi jihoamericky pristav a udajne se mu rika Perla Pacifiku. Nevim, ale mne rozhodne nijak nenadchlo. Je pravda, ze je zajimave tim, ze se rozklada na strmych svazich podel pobrezi a nektere casti jsou opravdu pekne. Ale jako celek se mi mesto moc nelibilo. O malinko lepsi bylo sousedni Vina de Mar, ktere je oblibenou prazdninovou destinaci. Mesto bylo pekne, ale na dovolenou k mori bych tam rozhodne nejela. Asi jsem holt zhyckana vsemi temi plazemi v Thajsku, Australii a na Fiji.

Mest bylo dost a tak jsme se radeji rychle posunuli dale na jih, do mestecka Pucon, k sopce Villarrica. A tam se mi naopak libilo moc. Stejne jako nedaleky narodni park Huerquehue, kde jsme si zastanovali a podnikli vylet k lagunam s nadhernymi vyhledy na sopku Villarrica. Z Puconu jsme se pres Osorno, s vyletem do NP Puyehue a k sopce Osorno, presunuli na krasny ostruvek Chiloe, kde jsme stravili Silvestr. A na novy rok jsme si naordinovali navstevu dalsiho narodniho parku - NP Chiloe. Na jezerni oblast jsme bohuzel nemeli moc casu, protoze jsme pospichali do Patagonie. A docela me to mrzi. Vsechny ty parky, kde jsme stravili jen jeden ci dva dny, si urcite zaslouzi vetsi pozornost. Tak snad priste. My z Chiloe pospichali pres Puerto Montt do Argentiny ... a na jih.