neděle 18. ledna 2009

Chile (potreti) - Torres del Paine



Po treku v oblasti Fitz Roy a Cerro Torre jsme si z Calafate udelali vylet k ledovci Perito Moreno, coz je jeden z mala narustajicich ledovcu na svete a navic patri k tem nejvetsim. Pocasko sice nebylo uplne excelentni, ale ledovec jsme videli - jak z lode, tak z pevniny a tak jsme byli spokojeni.

Po vyletu na Perito Moreno nastal dalsi presun do Chile, do mestecka Puerto Natales. Za posledni mesic jsme do Chile vstupovali uz po treti. Nastesti tu takto zbesile sem a tam cestuje hodne lidi, tak jsme celnikum neprisli nijak podezreli a vstup do Chile probehl hladce.... ovsem s povinnou kontrolou batohu,zda nepasujem nejake zakazane potraviny (ovoce, zeleninu, syry a tak). Nepasovali jsme nic!

V Puerto Natales jsme se zdrzeli pouze jednu noc a hned vyrazili na legendarni trek do narodniho parku Torres del Paine. Dalsi z treku, o kterem sni snad kazdy, kdo rad chodi po horach. Cely trek je okruh, ktery trva 7-9 dni. Tolik casu jsme nemeli, tak jsme se rozhodli pro cast treku, ktera se chodi nejcasteji (cely trek jde opravdu malokdo)- tzv. "W". To trva tak 3-4 dny. My meli dni pet plus jeden den na presun zpet do Puerto Natales a dal do Punta Arenas, tak jsme nemuseli pospichat.

Prvni den, pri ceste busem k zacatku treku bylo nadherne pocasi a my videli cely masiv v plne parade, vcetne vezi Torres del Paine. To jsem byla stastna jak bleska a rikala si, ze pokud pocasi vydrzi, bude to uz jen jakysi bonus. A ono vydrzelo jeste dalsi dva dny, behem kterych jsme vysli (no spis se vydrapali) na vyhlidku primo pod Torres del Paine a prosli udoli Valle del Frances, ktere bylo podle mne to nejhezci, co jsem behem treku videla.

Pak se ovsem pocasi rozhodlo, ze nam ukaze, co je Patagonie a na cestu k ledovci Grey uz nam pekne foukalo a prselo a prselo a prselo a bylo zatazeno a vsechny kopecky se schovaly. A to pak trvalo tri dny, az do naseho odjezdu. Prvni dva destive dny se nam nejakym zazrakem docela darilo balit stan jakz tak suchy, kdyz treba na hodku prestalo prset. A stavet se nam ho taky darilo v prestavkach mezi destem, takze veci (hlavne spacaky)jsme uchovali v ramci moznosti suche. Az na posledni den, kdy jsme musli rano jit brzo na bus a nebyl cas cekat, az na chvilku prestane prset. To jsme holt zabalili totalne mokry stan a ususili ho az vecer v ubytku po presunu do Punta Arenas.

Musim priznat, ze jsem behem toho deste kolikrat mela chut se otocit a skoncit trek driv. Ale ted jsem rada, ze jsme to neudelali, vydrzeli a zazili i prave patagonske pocasi. Kdyz jsme pred trekem na internetu cetli zazitky ostatnich lidi, tak skoro kazdy popisoval, jak jim prselo, vsechno meli mokre a vitr jim v noci lomcoval se stanem tak, ze se nedalo spat. My tomu ty prvni tri dny neverili, ze to je mozne. Ted, po tom, co jsme v noci dostali parkrat plachtou od stanu po cumaku, uz vime, ze to mozne je. A vime, jake to je! Zaroven ale vime, jak je v Torres del Paine krasne, kdyz sviti slunicko. Takce nam to vlastne vyslo paradne!!!

Z Torres del Paine jsme se presunuli do Punta Arenas, odkud zitra odjizdime do Argentiny. A behem teto cesty jiz naposledy opoustime Chile.

Žádné komentáře: