Konečně jsme v horách, konkrétně v Ladakhu na severu Indie u hranic s Pakistánem a Čínou. Do hor jsem se neskutečně těšila, jediné z čeho jsem měla trochu strach byl přílet do Lehu, který je v nadmořské výšce 3500 m. Místo abych se bezprostředně po příletu do Lehu zabývala problémy s aklimatizací, honilo se mi hlavou – proč je tu proboha taková zima a proč je tu tak hnusně (když tu má 300 dní v roce svítit sluníčko) a proč zas musím vyplňovat nějaký formulář a proč to tu sakra vypadá jak na nějaké vojenské základně? Kde to proboha jsem?
Jelikož jsme už 24 hodin nespali, okamžitě po příchodu do guest house jsem zalezla do spacáku a šla spát (to bylo kolem deváté ráno). Když jsem se ve dvě odpoledne probudila, čekalo mě nemilé překvapení – hlava se tříštila na tisíce kousků, k tomu se ještě přídalo zvracení a střevíčka taky pracovala na plné obrátky. Tak to je peklo!!! Jestli aklimatizace bude takto probíhat 3-4 dny, tak vyměknu a jedu zpátky do Delhi. Jediné, jak se to snad dá přežít je zaspat to. To se nakonec povedlo a po 24 hodinách spánku jsem se druhý den ráno probudila již celkem v pohodě. Hlava přestala bolet a dokonce jsem snědla a udržela v sobě snídani. Paráda!!! Můžem vyrazit na obhlídku Lehu.
Okamžitě jsem pochopila, že své prvotní dojmy budu muset poopravit. Leh je sympatické městečko uprostřed hor, s mohutným palácem a spoustou stup a míst s modlitebními mlýnky a vlaječky. Co na tom, že je trochu špinavé, vždyť to prostě k Indii patří a možná i proto se nám to tu zdá jiné a zajímavé. Jen kdyby tu všechno kolem nebylo do kopce. Každý schod a rychlejší krok byl znát. Ale to chce čas, snad se to brzy zlepší.
Jelikož jsme už 24 hodin nespali, okamžitě po příchodu do guest house jsem zalezla do spacáku a šla spát (to bylo kolem deváté ráno). Když jsem se ve dvě odpoledne probudila, čekalo mě nemilé překvapení – hlava se tříštila na tisíce kousků, k tomu se ještě přídalo zvracení a střevíčka taky pracovala na plné obrátky. Tak to je peklo!!! Jestli aklimatizace bude takto probíhat 3-4 dny, tak vyměknu a jedu zpátky do Delhi. Jediné, jak se to snad dá přežít je zaspat to. To se nakonec povedlo a po 24 hodinách spánku jsem se druhý den ráno probudila již celkem v pohodě. Hlava přestala bolet a dokonce jsem snědla a udržela v sobě snídani. Paráda!!! Můžem vyrazit na obhlídku Lehu.
Okamžitě jsem pochopila, že své prvotní dojmy budu muset poopravit. Leh je sympatické městečko uprostřed hor, s mohutným palácem a spoustou stup a míst s modlitebními mlýnky a vlaječky. Co na tom, že je trochu špinavé, vždyť to prostě k Indii patří a možná i proto se nám to tu zdá jiné a zajímavé. Jen kdyby tu všechno kolem nebylo do kopce. Každý schod a rychlejší krok byl znát. Ale to chce čas, snad se to brzy zlepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat