Ahoj, vsechny vas moc zdravim z malajske casti Bornea - ostruvku, kam jsme si prijeli odpocinout po trecich v Ladakhu. Tentokrat to bohuzel bude cesky jen napul, nebot nejsem schopna na mistnim pocitaci nastavit cestinu, tak se omlouvam.
Nicmene k Borneu - moc sympaticky ostruvek, plny prekvapeni. Cekala jsem rozhodne neco mnohem opustenejsiho, zanedbanejsiho, neorganizovaneho a mozna i exotictejsiho. Misto toho jsme se po priletu ze Singapore octli v Kota Kinabalu, asi 300 tis. pomerne cistem, modernim meste plnem aut, velkych obchodaku, KFC a bank. Takovou koncentraci bankomatu nemame v Praze ani nahodou.
Pravni akcicka, kterou jsem na Borneu vymyslela byl vystup na Mt. Kinabalu (4095m), nejvyssi horu Malajsie. To bych nebyla ja, abych se nekam neplazila, odpocivat muzeme potom, ze? Uz doma jsem videla spoustu obrazku a davno mi bylo jasne, ze na Mt. Kinabalu proste driv nebo pozdeji musim. Hned druhy den po priletu na Borneo jsme rano autobusem vyrazili do narodniho parku Kinabalu, zaplatili poplatek za povoleni k vystupu a povinneho pruvodce a v jedenact hodin zacali vystup. Zdolani vice nez 1400m prevyseni na 6 km v 30 stupnovem dusnu melo k pohodovemu vystupu hodne daleko. Dan me zacal brzo proklinat, zakazal mi planovat jakekoli dalsi "akce" na zaklade obrazku a prohlasil, ze je to nejhorsi 4 tisicovka, na kterou kdy lezl. Moje to byla prvni, tak nemohu srovnavat - jelikoz to byl muj napad, musela jsem se navic premoct a moc neknourat. Nicmene si nedovedete predstavit mou radost, kdyz jsem uvidela domecek, kde budeme spat. Hlavne si jit lehnout. Vzhledem k pocasi se vystup na vrchol (dalsich 800m na 2.5 km) zacina ve tri hodiny rano - to bych nekoho taky proklinala, kdyby neco takoveho vymyslel. Nahoru na vrchol to nastesti nebylo tak zle a za dve hodinky jsme tam oba byli. Bohuzel to znemenalo temer hodinu cekani na svitani v 5 stupnich a silenem vetru. Moje prestava o tom, jak se budu 2 hodiny kochat na vrcholu vychazejicim sluncem vzala rychle za sve a jakmile se ukazaly prvni paprsky, letela jsem dolu. On i ten sestup byl lahudka - 2200 vyskovych metru na 8.5 km - kolinka moje, moc se vam omlouvam. Ale zvladli jsme to!!!!!
Misto zaslouzeneho odpocinku na plazi jsme se dalsi den presouvali 6 hodin busem na druhy konec ostrova na pozorovani orangutanu do Sepilok Rehabilitation Centre a vylet do dzungle na Kinabatangan river. A bylo to oboje fajn. V dzugli jsem ocenila zejmena nepritomnost komaru a pijavic (jsem skromna) - nekolik skupin opic, krokodyl, 2m jester, orel, lednacek a tak, to uz byl jen bonus navic. Naprosto super!!! Pro mne asi nejvetsim zazitkem bylo ale pozorovani opic Nasalis larvatus (na obrazku) v Labuk Bay Proboscis Monkey Sanctuary. Konecne vim, z ceho jsem se vyvinula ja....moc roztomile a sympaticke opicky.
Cestou zpatky do Kota Kinabalu jsme se jeste stihli stavit v Poring Hot Springs, na motyli farme a absolvovat canopy walk ve vrcholcich stromu nad dzungli. Jedine, co se nam dlouho nedarilo byl ten odpocinek, kvuli kteremu jsme prijeli. Porad jsme jak silenci jezdili sem a tam. Kdyz se nam po tydnu podarilo se konecne dostat na plaz a ke snorchlovani na ostrovech narodniho parku Tunku Abdul Rahman, spalili jsme se jak raci. Takze priste hezky zase pojedeme do hor.
Zitra se presouvame na 2 dny do Singapore a pak nas ceka Australie. Z te uz snad konecne poslu nejake fotecky.
Nicmene k Borneu - moc sympaticky ostruvek, plny prekvapeni. Cekala jsem rozhodne neco mnohem opustenejsiho, zanedbanejsiho, neorganizovaneho a mozna i exotictejsiho. Misto toho jsme se po priletu ze Singapore octli v Kota Kinabalu, asi 300 tis. pomerne cistem, modernim meste plnem aut, velkych obchodaku, KFC a bank. Takovou koncentraci bankomatu nemame v Praze ani nahodou.
Pravni akcicka, kterou jsem na Borneu vymyslela byl vystup na Mt. Kinabalu (4095m), nejvyssi horu Malajsie. To bych nebyla ja, abych se nekam neplazila, odpocivat muzeme potom, ze? Uz doma jsem videla spoustu obrazku a davno mi bylo jasne, ze na Mt. Kinabalu proste driv nebo pozdeji musim. Hned druhy den po priletu na Borneo jsme rano autobusem vyrazili do narodniho parku Kinabalu, zaplatili poplatek za povoleni k vystupu a povinneho pruvodce a v jedenact hodin zacali vystup. Zdolani vice nez 1400m prevyseni na 6 km v 30 stupnovem dusnu melo k pohodovemu vystupu hodne daleko. Dan me zacal brzo proklinat, zakazal mi planovat jakekoli dalsi "akce" na zaklade obrazku a prohlasil, ze je to nejhorsi 4 tisicovka, na kterou kdy lezl. Moje to byla prvni, tak nemohu srovnavat - jelikoz to byl muj napad, musela jsem se navic premoct a moc neknourat. Nicmene si nedovedete predstavit mou radost, kdyz jsem uvidela domecek, kde budeme spat. Hlavne si jit lehnout. Vzhledem k pocasi se vystup na vrchol (dalsich 800m na 2.5 km) zacina ve tri hodiny rano - to bych nekoho taky proklinala, kdyby neco takoveho vymyslel. Nahoru na vrchol to nastesti nebylo tak zle a za dve hodinky jsme tam oba byli. Bohuzel to znemenalo temer hodinu cekani na svitani v 5 stupnich a silenem vetru. Moje prestava o tom, jak se budu 2 hodiny kochat na vrcholu vychazejicim sluncem vzala rychle za sve a jakmile se ukazaly prvni paprsky, letela jsem dolu. On i ten sestup byl lahudka - 2200 vyskovych metru na 8.5 km - kolinka moje, moc se vam omlouvam. Ale zvladli jsme to!!!!!
Misto zaslouzeneho odpocinku na plazi jsme se dalsi den presouvali 6 hodin busem na druhy konec ostrova na pozorovani orangutanu do Sepilok Rehabilitation Centre a vylet do dzungle na Kinabatangan river. A bylo to oboje fajn. V dzugli jsem ocenila zejmena nepritomnost komaru a pijavic (jsem skromna) - nekolik skupin opic, krokodyl, 2m jester, orel, lednacek a tak, to uz byl jen bonus navic. Naprosto super!!! Pro mne asi nejvetsim zazitkem bylo ale pozorovani opic Nasalis larvatus (na obrazku) v Labuk Bay Proboscis Monkey Sanctuary. Konecne vim, z ceho jsem se vyvinula ja....moc roztomile a sympaticke opicky.
Cestou zpatky do Kota Kinabalu jsme se jeste stihli stavit v Poring Hot Springs, na motyli farme a absolvovat canopy walk ve vrcholcich stromu nad dzungli. Jedine, co se nam dlouho nedarilo byl ten odpocinek, kvuli kteremu jsme prijeli. Porad jsme jak silenci jezdili sem a tam. Kdyz se nam po tydnu podarilo se konecne dostat na plaz a ke snorchlovani na ostrovech narodniho parku Tunku Abdul Rahman, spalili jsme se jak raci. Takze priste hezky zase pojedeme do hor.
Zitra se presouvame na 2 dny do Singapore a pak nas ceka Australie. Z te uz snad konecne poslu nejake fotecky.
1 komentář:
Ahojky, tak se konecne dostavam na internet, v novem obydli jsem zatim bez internetu, notebooku ci pocitace, tj. naprosto bez informaci. Ale vsechny dulezite veci uz jsou prestehovane, takze zacina faze velkeho uklidu (coz stihnu akorat tak nez mi prijdou delat nova okna a pak si to dam jeste jednou). Tady v Praze se nic noveho nedeje, je hnusne pocasi a rozvesena vanocni vyzdoba?! Koukam, ze si Borneo pekne uzivate, alespon z tech vasich cestopisu budu vedet, kam pripadne vyrazit. Musim jit pracovat, takze zatim koncim. Preji pohodicku na cestach a tesim se na dalsi zpravy (treba jen, ze jste v poradku). Klara
Okomentovat