Jet se podivat do Bolivie bylo neplanovane, ale rozhodne dobre rozhodnuti. Bolivie vyznamne zamichala zebrickem toho NEJ, co jsem zatim na cestach videla a poznala. Prejezd z Bolivie do Chile pres solne plane Uyuni a lagunu Colorada rozhodne patri mezi to nejhezci, co jsem kdy videla.
Ale od zacatku. Z narodniho parku Lauca jsme se autobusem presunuli do La Paz, nejvetsiho bolivijskeho mesta. A uz prijezd do mesta nas dostal. Mesto, lezici ve vysce 3660m, ma tvar kornoutu, kde dole je centrum a od nej se na vsechny strany zvedaji neuveritelne prudke, baracky obsypane, svahy. A k tomu jeste v pozadi sesti tisicove kopce. Proste parada. Presto, ze je La Paz hodne prelidneny, spinavy a rusny (tedy nic, co bych normalne mela rada), moc se mi libil - ze by ty hory ??? Ma uplne jinou atmosferu nez mesta v Chile a je nadherne barevny. Jak je to s bezpecnosti nevim. Cetli a slyseli jsme spoustu pribehu o okradeni a prepadeni turistu, ale nam se nastesti nic nestalo, coz k tomu, ze se nam La Paz zamlouvalo, urcite prispelo.
V La Paz jsme se ale nezdrzeli, nebot vylet do Bolivie byl jaksi nad plan a bylo tudiz malo casu. Hned druhy den jsme se proto vydali k jezeru Titicaca, do mestecka Copacabana. Zatimco jezero Titicaca nas az tak moc nenadchlo, mestecko Copacabana si ihned ziskalo mou prizen. Nadherne namesti s katedralou, okolni ulicky plne kramku se suvenyry, kavarnicek, restauraci doplnuji zeny v klasickych barevnych sirokych suknich prodavajici po ulicich vsechno mozne. Copacabana je pravda hodne turisticke mesto, ale urcite stoji za navstevu.
Na Titicaca jsme jeste podnikli jednodenni vylet na ostrov Isla del Sol a dalsi den se vratili do La Paz. Pak nas cekal sileny 13 hodinovy presun autobusem do mestecka Uyuni. Bus byl rozhodne mene luxusni nez autobusy v Chile a hlavne se nejakych 6 hodin jelo po nezpevnene ceste, takze to z nas malem vymlatilo dusi. Pekelna jizda pres noc. A nas cekalo jen par hodin odpocinku a hned zase vyrazit jeepem na cestu do Chile pres solne plane Salar de Uyuni.
Salar de Uyuni bylo neco, co me opravdu sokovalo, v tom nejlepsim!!! Kdyz jedete po solnem poli, mate pocit, ze jste na snehu - vsude kolem, kam dohlednete je bilo. Po nekolika hodinach jizdy se pred vami najednou z niceho nic objevi zeleny "ostruvek" plny 3-5 m vysokych kaktusu. Proste neco neuveritelneho!!! Az se mi podari stahnout fotky, tak to snad taky uvidite. Druhy den pokracujete kolem nadherne barevnych lagun plnych plamenaku a kolem jsou vsude peti a sesti tisicove sopky ve tvaru perfektnich kuzelu. Nevedela jsem, na co driv koukat. Jestli bych doma nekomu, kdo nikdy nikde nebyl, mela doporucit jedine misto na svete, kam se urcite zajet podivat, tak v tuto chvili rikam - trasa z Uyuni do San Pedra de Atacama. Rozhodne stoji za to, i kdyz to neni nejlevnejsi! Je spousta mist, kde se mi opravdu libilo a vetsinou to bylo v horach, ale tohle je neco vyjimecneho - jak z jineho sveta.
Treti den jsme se, pres gejzirove pole a termalni prameny, dostali zpet do Chile, do mestecka San Pedro de Atacama, jehoz okoli taky rozhodne stoji za navstevu. A odtud ted mirime na jih - poust Atacama behem tydne hodlame vymenit za fjordy a ledovce Patagonie.
Do Bolivie se doufam jeste vratim, protoze tentokrat jsme nemeli moznost ji poradne projet. Je tu spousta kopcu, na ktere chceme vylezt a ktere jeste nejsou tak zahlceny turisty. Pravda je, ze se clovek musi trochu obrnit vuci pristupu bolivijcu k poskytovani sluzeb. Nejaka ta hodinka az tri zpozdeni - no a co, ze se na jednodenni vylet vyjede v poledne, hlavne, ze se jede ne? Ale na to jsem si snad uz zvykla a na pristi navstevu Bolivie se uz ted tesim.
Ale od zacatku. Z narodniho parku Lauca jsme se autobusem presunuli do La Paz, nejvetsiho bolivijskeho mesta. A uz prijezd do mesta nas dostal. Mesto, lezici ve vysce 3660m, ma tvar kornoutu, kde dole je centrum a od nej se na vsechny strany zvedaji neuveritelne prudke, baracky obsypane, svahy. A k tomu jeste v pozadi sesti tisicove kopce. Proste parada. Presto, ze je La Paz hodne prelidneny, spinavy a rusny (tedy nic, co bych normalne mela rada), moc se mi libil - ze by ty hory ??? Ma uplne jinou atmosferu nez mesta v Chile a je nadherne barevny. Jak je to s bezpecnosti nevim. Cetli a slyseli jsme spoustu pribehu o okradeni a prepadeni turistu, ale nam se nastesti nic nestalo, coz k tomu, ze se nam La Paz zamlouvalo, urcite prispelo.
V La Paz jsme se ale nezdrzeli, nebot vylet do Bolivie byl jaksi nad plan a bylo tudiz malo casu. Hned druhy den jsme se proto vydali k jezeru Titicaca, do mestecka Copacabana. Zatimco jezero Titicaca nas az tak moc nenadchlo, mestecko Copacabana si ihned ziskalo mou prizen. Nadherne namesti s katedralou, okolni ulicky plne kramku se suvenyry, kavarnicek, restauraci doplnuji zeny v klasickych barevnych sirokych suknich prodavajici po ulicich vsechno mozne. Copacabana je pravda hodne turisticke mesto, ale urcite stoji za navstevu.
Na Titicaca jsme jeste podnikli jednodenni vylet na ostrov Isla del Sol a dalsi den se vratili do La Paz. Pak nas cekal sileny 13 hodinovy presun autobusem do mestecka Uyuni. Bus byl rozhodne mene luxusni nez autobusy v Chile a hlavne se nejakych 6 hodin jelo po nezpevnene ceste, takze to z nas malem vymlatilo dusi. Pekelna jizda pres noc. A nas cekalo jen par hodin odpocinku a hned zase vyrazit jeepem na cestu do Chile pres solne plane Salar de Uyuni.
Salar de Uyuni bylo neco, co me opravdu sokovalo, v tom nejlepsim!!! Kdyz jedete po solnem poli, mate pocit, ze jste na snehu - vsude kolem, kam dohlednete je bilo. Po nekolika hodinach jizdy se pred vami najednou z niceho nic objevi zeleny "ostruvek" plny 3-5 m vysokych kaktusu. Proste neco neuveritelneho!!! Az se mi podari stahnout fotky, tak to snad taky uvidite. Druhy den pokracujete kolem nadherne barevnych lagun plnych plamenaku a kolem jsou vsude peti a sesti tisicove sopky ve tvaru perfektnich kuzelu. Nevedela jsem, na co driv koukat. Jestli bych doma nekomu, kdo nikdy nikde nebyl, mela doporucit jedine misto na svete, kam se urcite zajet podivat, tak v tuto chvili rikam - trasa z Uyuni do San Pedra de Atacama. Rozhodne stoji za to, i kdyz to neni nejlevnejsi! Je spousta mist, kde se mi opravdu libilo a vetsinou to bylo v horach, ale tohle je neco vyjimecneho - jak z jineho sveta.
Treti den jsme se, pres gejzirove pole a termalni prameny, dostali zpet do Chile, do mestecka San Pedro de Atacama, jehoz okoli taky rozhodne stoji za navstevu. A odtud ted mirime na jih - poust Atacama behem tydne hodlame vymenit za fjordy a ledovce Patagonie.
Do Bolivie se doufam jeste vratim, protoze tentokrat jsme nemeli moznost ji poradne projet. Je tu spousta kopcu, na ktere chceme vylezt a ktere jeste nejsou tak zahlceny turisty. Pravda je, ze se clovek musi trochu obrnit vuci pristupu bolivijcu k poskytovani sluzeb. Nejaka ta hodinka az tri zpozdeni - no a co, ze se na jednodenni vylet vyjede v poledne, hlavne, ze se jede ne? Ale na to jsem si snad uz zvykla a na pristi navstevu Bolivie se uz ted tesim.
Žádné komentáře:
Okomentovat