Tak jsem jako vzdy s temi informacemi tak trochu pozadu. Uz jsem projela kus Chile a sedim v Bolivii u jezera Titicaca, ale jeste vam dluzim alespon kratkou zpravicku o tom, jak jsme se meli na Zelandu.
Strucne a jasne by se dalo napsat jen KRASNE| Zeland je zeme, kde se uzasne cestuje a na rozdil od me prvni navstevy pred 5 lety tentokrat vyslo i pocasi. S vyjimkou treku, kdy nam vetsinou prselo, nebo bylo alespon zatazeno, abysme nahodou nevideli ty krasne rozhledy, kdyz uz jsme se nekam vyskrabali. Po kotniky v blate jsem se vzdycky proklinala za tak blbej napad (jit na trek) a slibovala si, ze uz nikdy nikam nepujdu a usilovne jsem premyslela o tom, proc to vlasne delam. Neprisla jsem na nic, ale hned druhy den po navratu z treku jsem vedela, ze jak jen to bude mozne, na nejaky dalsi trecik vyrazim ... a vyrazila jsem. Trochu schiza.
Diky Ajce s Vladou, kteri nam poskytli strechu nad hlavou v Christchurch a jeste pak na cely mesic pujcili auticko, bylo cestovani po Zelandu jeste o poznani prijemnejsi a pohodlnejsi a levnejsi nez jsme cekali. Podarilo se nam objet cely jizni ostrov a podniknout par "exkurzi" do vnitrozemi - zejmena k jezerum Lake Tekapo a Lake Pukaki a pod Mount Cook, coz je nejvyssi hora NZ a do Hanmers Springs. Diky auticku se nam podarilo dostat se i do mist, kam bychom se busem nikdy nekoukli a tak jsme mohli dosytosti pozorovat tulene, lvouny, albatrosy, tucnaky zlutooke, delfiny, velryby a svitici larvy glowworms a samozrejme miliony ovci... jen mistni specialitka - ptak kiwi nam unikl. Tak snad priste.
Taky jsme si vyzkouseli par veskrze destivych (obcas byly i kroupy), vetrnych, blativych a kopcovatych treku a jednodennich vyletu, podnikli plavbu lodi ve Fiorlandu na Milford Sound a jizdu na morskem kajaku v Abel Tasman narodnim parku.
Na Zeland se dle meho jezdi jednak za krasnou prirodou a jednak za adrenalinovymi aktivitami, na ktere jsou "kiwici", jak se novozelandanum rika, tak pysni. Zatimco prirody jsme si uzili az az, adrenalinove aktivity jsme vynechali. Na to nam uplne stacilo moje obcasne rizeni.
Presto, ze jsem na Zelandu jiz jednou byla, tentokrat se mi podarilo videt spoustu novych mist a nektera mista, ktera jsem minule sice navstivila, avsak diky usilovnym destum (od te doby presne vim, co znamena "heavy rain") poradne nevidela, jsem si tentokrat opravdu uzila.
Zeland me opet presvedcil v tom, ze to je misto, kde je radost cestovat. Porad je na co se koukat a pritom jsou vsude dostupne informace o tom kde, kdy, co a za kolik. Vsude dostanete desitky letacku a mapicek. Kdyz si cokoli objednate, tak to proste funguje (i bez vyplneni milionu papiru) a i takova zdanliva malickost, jako je existence cistych zachodu doslova na kazdem kroku (na treku klidne i uprostred lesa)... a zdarma ... dovede cestovani nesmirne zprijemnit. Jak rada na to ted vzpominam, kdyz tady v J. Americe hodinu litam po meste a hledam "banos".
A co jsem si tentokrate na Zelandu uzila nejvic? Urcite kajak na mori, oblast Karamea a slunicko na Milford Sound (tam totiz rocne spadne asi 7m srazek, coz znamena, ze tam v podstate porad prsi).
A jestli se na Zeland jeste nekdy vratim, tak urcite podniknu vicedenni kajak v Abel Tasman vcetne treku a poradne prozkoumam prave oblast Karamea, kam zatim neproniklo tolik turistu neb lezi mimo hlavni turistickou trasu ... takze Ajce a Vladovi dekujeme za super rady (jinak bychom tam asi nejeli). Stejne tak bychom se bez jejich rady asi neodvazili podniknout pruzkum jeskyni Clifden Caves, ktere taky patrili mezi to, co bych kazdemu, kdo na Zeland pojede, doporucila.
Strucne a jasne by se dalo napsat jen KRASNE| Zeland je zeme, kde se uzasne cestuje a na rozdil od me prvni navstevy pred 5 lety tentokrat vyslo i pocasi. S vyjimkou treku, kdy nam vetsinou prselo, nebo bylo alespon zatazeno, abysme nahodou nevideli ty krasne rozhledy, kdyz uz jsme se nekam vyskrabali. Po kotniky v blate jsem se vzdycky proklinala za tak blbej napad (jit na trek) a slibovala si, ze uz nikdy nikam nepujdu a usilovne jsem premyslela o tom, proc to vlasne delam. Neprisla jsem na nic, ale hned druhy den po navratu z treku jsem vedela, ze jak jen to bude mozne, na nejaky dalsi trecik vyrazim ... a vyrazila jsem. Trochu schiza.
Diky Ajce s Vladou, kteri nam poskytli strechu nad hlavou v Christchurch a jeste pak na cely mesic pujcili auticko, bylo cestovani po Zelandu jeste o poznani prijemnejsi a pohodlnejsi a levnejsi nez jsme cekali. Podarilo se nam objet cely jizni ostrov a podniknout par "exkurzi" do vnitrozemi - zejmena k jezerum Lake Tekapo a Lake Pukaki a pod Mount Cook, coz je nejvyssi hora NZ a do Hanmers Springs. Diky auticku se nam podarilo dostat se i do mist, kam bychom se busem nikdy nekoukli a tak jsme mohli dosytosti pozorovat tulene, lvouny, albatrosy, tucnaky zlutooke, delfiny, velryby a svitici larvy glowworms a samozrejme miliony ovci... jen mistni specialitka - ptak kiwi nam unikl. Tak snad priste.
Taky jsme si vyzkouseli par veskrze destivych (obcas byly i kroupy), vetrnych, blativych a kopcovatych treku a jednodennich vyletu, podnikli plavbu lodi ve Fiorlandu na Milford Sound a jizdu na morskem kajaku v Abel Tasman narodnim parku.
Na Zeland se dle meho jezdi jednak za krasnou prirodou a jednak za adrenalinovymi aktivitami, na ktere jsou "kiwici", jak se novozelandanum rika, tak pysni. Zatimco prirody jsme si uzili az az, adrenalinove aktivity jsme vynechali. Na to nam uplne stacilo moje obcasne rizeni.
Presto, ze jsem na Zelandu jiz jednou byla, tentokrat se mi podarilo videt spoustu novych mist a nektera mista, ktera jsem minule sice navstivila, avsak diky usilovnym destum (od te doby presne vim, co znamena "heavy rain") poradne nevidela, jsem si tentokrat opravdu uzila.
Zeland me opet presvedcil v tom, ze to je misto, kde je radost cestovat. Porad je na co se koukat a pritom jsou vsude dostupne informace o tom kde, kdy, co a za kolik. Vsude dostanete desitky letacku a mapicek. Kdyz si cokoli objednate, tak to proste funguje (i bez vyplneni milionu papiru) a i takova zdanliva malickost, jako je existence cistych zachodu doslova na kazdem kroku (na treku klidne i uprostred lesa)... a zdarma ... dovede cestovani nesmirne zprijemnit. Jak rada na to ted vzpominam, kdyz tady v J. Americe hodinu litam po meste a hledam "banos".
A co jsem si tentokrate na Zelandu uzila nejvic? Urcite kajak na mori, oblast Karamea a slunicko na Milford Sound (tam totiz rocne spadne asi 7m srazek, coz znamena, ze tam v podstate porad prsi).
A jestli se na Zeland jeste nekdy vratim, tak urcite podniknu vicedenni kajak v Abel Tasman vcetne treku a poradne prozkoumam prave oblast Karamea, kam zatim neproniklo tolik turistu neb lezi mimo hlavni turistickou trasu ... takze Ajce a Vladovi dekujeme za super rady (jinak bychom tam asi nejeli). Stejne tak bychom se bez jejich rady asi neodvazili podniknout pruzkum jeskyni Clifden Caves, ktere taky patrili mezi to, co bych kazdemu, kdo na Zeland pojede, doporucila.
Žádné komentáře:
Okomentovat